Renokardiální, kardiorenální a hepatorenální syndrom - klinický význam a možnosti individualizace lékových režimů

Kardiorenální, renokardiální a hepatorenální syndrom jsou názvy užívané k popisu syndromů vyjadřujících funkční vztah mezi nedostatečnou funkcí životně důležitých orgánů (srdce, ledvin a jater), jež významně ovlivňují i distribuci, biotransformaci a eliminaci farmak. Vyvolávající patofyziologické mechanismy těchto syndromů nejsou zatím zcela objasněny, i když víme mnohé o příčinách selhávání a dysfunkce jednotlivých životně důležitých orgánů. Klasifikační systém např. kardiorenálního syndromu byl navržen teprve nedávno a rozdělil kardiorenální syndrom do pěti skupin. Nemocní se selháváním srdce vždy trpí určitým stupněm renální dysfunkce, která je prediktorem nepříznivé prognózy, obdobně jako ejekční frakce. Na druhé straně pacienti s renálním selháním ve srovnání se zdravými jedinci výrazně častěji trpí kardiovaskulárními onemocněními, pacienti s hepatálním selháváním různými stupni renálního poškození atd. Tento kurz shrne současné poznatky o kardiorenálním, renokardiálním a hepatorenálním syndromu ve vztahu k jejich etiopatogenezi, možnostem diagnostiky, klasifikaci pacientů do rizikových skupin a popíše provázanost těchto syndromů s budoucími možnostmi lepší individualizace lékových režimů ve stáří. Poznatky budou během kurzu procvičeny v klinických kazuistikách.