Každoročně se na internetu objevují různé žebříčky, které řadí jednotlivce i univerzity podle bibliometrické výkonnosti. Takový přehled byl nedávno vydán serverem Research.com. Jejich hodnocení výzkumných institucích a vědců, jak sami deklarují, vyplývá z postupů založených na dobře zavedených metrikách shromážděných z důvěryhodných zdrojů dat jako jsou CrossRef či OpenAlex. Research.com řadí jednotlivce podle kritéria zvaného D-index, což je nám všem dobře známý H-index v jedné dané disciplíně, např. v chemii.
Nahlédneme-li tedy do celosvětového žebříčku chemie „2023 Edition of Best Scientists in the field of Chemistry“, nalezneme, že v něm jasně vede Michael Grätzel z École Polytechnique Fédérale de Lausanne ve Švýcarsku s neuvěřitelným D-indexem 277 a počtem citací převyšujícím 381 000. Většina z nich se vztahuje k levným, vysoce účinným solárním článkům na bázi koloidním barvivem sensibilizovaného oxidu titaničitého. V odstupu za ním je George M. Whitesides z Harvard University v USA s D-indexem 252 a počtem citací převyšujícím 288 000. Třetí místo pak zaujal Jens K. Nørskov z Technical University of Denmark s 208 a 195 000 vstupy.
Jak si vedli Češi? Podíváme-li so do různých oborů jako je fyzika, matematika, molekulární biologie, či medicína, nenajdeme Čechy ani v první tisícovce. Světlou výjimkou je ale právě obor chemie, neboť hned dva čeští vědci se v tomto oboru umístili celosvětově v Top 500. Pavel Hobza z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR je 223. v pořadí a má D-index 124 a 63510 citací, následován Františkem Švecem z Farmaceutické fakulty UK, který je 421. s D-indexem 111 a 35 256 citacemi. Pochopitelně, oba rovněž vedou žebříček pouze českých chemiků a jsou následováni Radkem Zbořilem z Univerzity Palackého v Olomouci (celosvětově na 538. místě), Martinem Pumerou z Vysokého učení technického v Brně (celosvětově na 691. místě) a Jiřím Šponerem z Masarykovy univerzity v Brně (na místě 940.). Další Češi se do top 1000 už nevešli.
Na základě pořadí jednotlivců jsou pak srovnány i výsledky chemických oborů na univerzitách (tento seznam zahrnuje pouze ty chemiky, kteří pracují na univerzitách). Zde si celosvětově nejlépe vede University of California, která zahrnuje 258 hodnocených vědců s téměř 81 000 publikací. Na třech dalších místech jsou japonské univerzity z Kyota, Tokya a Osaky, následované Oxfordskou univerzitou ve Velké Británii. České univerzity si nevedou vůbec špatně a v seznamu je jmenovitě uvedeno 31 chemiků z 11 českých univerzit, přičemž z Univerzity Karlovy je jich plných 10! Z Farmaceutické fakulty UK se v seznamu vyskytují dvě osoby – již jmenovaný František Švec, který tabulku chemiků z českých univerzit s přehledem vede, a Petr Solich. Pro srovnání Masarykova univerzita má na seznamu 5 chemiků a VŠCHT pak 4.
Jakkoliv jsou uvedené výsledky zajímavé a v našem případě i lichotivé, je třeba je brát s jistým odstupem. Jsou jenom tak dobré, jak dobré jsou zdroje, ze kterých autoři žebříčků čerpají. V nich jsou samozřejmě rozdíly, jak lze snadno nahlédnout např. srovnáním počtu publikací jednotlivce ve Web of Science a Google Scholar, které se mohou významně lišit. Nicméně, i když uvedené výsledky mohou být do jisté míry zkreslené a vyjadřují spíše kvantitu než požadovanou kvalitu, jako univerzita i jako fakulta si nevedeme špatně.
Text: Kolektiv Katedry analytické chemie Farmaceutické fakulty UK