Před několika dny jsme obdrželi smutnou zprávu o úmrtí prof. Milana Nobilise, vědeckého pracovníka a pedagoga, který prakticky celý svůj profesní život spojil s naší fakultou. Milan Nobilis se narodil 29. června roku 1956. Jak jsme se dozvěděli na stránkách 7. skautského oddílu Havrani Kolín, „Silibon“, jak byl pan profesor přezdíván, byl už od dětství velký „vědec“ a stal se majitelem nejdelší přezdívky v dějinách oddílu: Šejdrvingllakmusmilda. Získal ji při stavbě táborové brány na posledním táboře Havranů v roce 1971.
Již během studia na gymnáziu v Kolíně (1972-1975) experimentoval ve Výzkumném ústavu pro farmacii a biochemii v Konárovicích u Kolína, kde byl jeho otec PhMr. M. Nobilis vedoucím biologického zkoušení léčiv. Pod vedením RNDr. Michaela Boubelíka, CSc. vypracoval práci „Dědičnost barvy srsti u myší“, která byla oceněna v roce 1975 ve středoškolské přírodovědecké soutěži Natura semper viva. V letech 1975 až 1980 úspěšně studoval na Farmaceutické fakultě UK v Hradci Králové. Jeho diplomová práce z roku 1980 „Dělení pelentanu a jeho metabolitů metodou vysokotlaké kapalinové chromatografie“ pak předznamenala jeho pozdější vědeckou kariéru.
Po absolvování fakulty pracoval v letech 1980-1989 jako samostatný odborný pracovník vědeckého výzkumu na Katedře biochemie. V tomto období se věnoval studiu potenciálního antineoplastika benfluronu a jeho metabolitů. Poté dalších 23 let pracoval na Ústavu experimentální biofarmacie (ÚEBF) ČSAV pod vedením prof. Květiny. Zde zastával funkci vedoucího bioanalytických laboratoří. Tento původně ústav Akademie věd se postupně přes fázi společného pracoviště stal nakonec součástí firmy PRO.MED.CS Praha a.s. Svoje spojení s Farmaceutickou fakultou UK však Milan Nobilis nikdy úplně nepřerušil, paralelně měl úvazky postupně na Katedře biochemických věd (1990-1991), dále na Katedře anorganické a organické chemie (1995-2002, zde v roce 1998 habilitoval) a nakonec na Katedře farmaceutické chemie a kontroly léčiv (2002-2013). V tomto období studoval metabolity dimefluronu, fenofibrátu, nabumetonu, ambroxolu, tramadolu a mnoha dalších léčiv. Vědecky spolupracoval i s Univerzitou Pardubice.
Od roku 2013 pak nastoupil jako docent na posledně jmenovanou katedru na plný úvazek a začal se zde věnovat pedagogické činnosti. Přednášel a garantoval především předměty Analýza exogenních látek v biologickém materiálu a Správná laboratorní praxe pro studenty Zdravotnické bioanalytiky až do svého odchodu do důchodu v roce 2019. Vedl několik bakalářských, diplomových a disertačních prací. Dne 12. června 2015 převzal z rukou náměstka ministra školství, mládeže a tělovýchovy Jaromíra Vebera jmenovací dekret profesora farmaceutické chemie. Byl členem několika oborových rad doktorského studijního programu Farmacie, Organická chemie, Farmakologie a toxikologie na UK a VFU Brno.
Prof. Milan Nobilis byl členem Biochemické společnosti, České společnosti chemické a České farmaceutické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČFS ČLS JEP). Dlouhá léta působil ve výboru Sekce syntetických léčiv ČFS ČLS JEP, pracoval ve výboru Sekce farmaceutické kontroly a bioanalytiky ČFS ČLS JEP a podílel se na organizaci vědeckých konferencí Syntéza a analýza léčiv. Aktivně se zapojil do organizování Česko-slovenských farmakologických dnů. V roce 2010 získal Čestné členství ČLS JEP udělené Českou společností pro experimentální a klinickou farmakologii a toxikologii.
Během své vědecké činnosti obdržel mnohá ocenění, opakovaně to byly např. první ceny za nejlepší vědeckou práci v kategoriích klinické a experimentální farmakologie ČLS JEP. Scientometrická analýza Web of Science se u jeho jména zastavila na 78 publikacích, H-indexu 18 a 1012 citacích. Byl rovněž spoluautorem několika patentů. Dominovaly publikace z oboru farmakologie, farmaceutické analýzy, biochemie a toxikologie. To je zároveň důkazem velmi širokých vědeckých zájmů a schopností prof. Milana Nobilise.
Čest jeho památce!
prof. PharmDr. Martin Doležal, Ph.D.
vedoucí Katedry farmaceutické chemie a farmaceutické analýzy
Použité zdroje: 7. skautský oddíl Havrani - Kolín; foto: archív katedry