Již pošestnácté se vydali členové a sympatizanti Klubu přátel ČFM na poznávací cestu do zahraniční. Z touhy po dobrodružství zvítězil tentokrát návrh na návštěvu Balkánu, a to do zemí Makedonie, Albánie, Černé Hory a Kosova. Nabídku účasti přijalo 22 zájemců, kteří statečně odolávali komentářům typu „to bych nemohl“ nebo „tam mě nikdo nedostane“, což však umocnilo touhu překonání sama sebe o poznání míst, kterých se většina Evropy děsí.
Ve spolupráci s CK jsme sestavili vlastní program včetně návštěv lékáren a výrobce léčiv, vybrali hotely, zajistili průvodce z ČR pana Libora Cabáka, a k tomu vždy lokální (4), kteří nás doprovázeli v dané zemi. Dne 22. května jsme se přepravili letecky z Prahy do Skopje (MAK) a odtud absolvovali plánovanou okružní cestu autobusem až do návratu z letiště ve Skopji dne 29. května 2011 zase do Prahy. Překvapením v místě byl dopravce, jehož řidiči byli skutečnou kuriozitou. První vydržel čtyři dny, druhý dva dny a potom přijel sám šéf. Druhý nervově nevydržel a zmizel bez rozloučení a zaplacení útraty v hotelu. Důvodem bylo, že prý jezdí jenom po dálnici do Evropy a serpentiny a turistické cesty neovládají!!! Neměli mapy, mobily s roomingem, neznali místa pro parkování a neorientovali se při výjezdech z města. Tak jsme dvakrát bloudili do hor a až na naše výzvy uznali, že jedou jinam, než mají. Při kvalitě silnic to bylo opravdu časové a nervové pnutí. Najezdili jsme 1 600 km, a to v dobré pohodě a za krásného, již letního počasí, kdy teplota dosahovala 34°C. Dvakrát jsme byli u moře a v horách zase až ve výši 1 515 m, kde vrcholky se sněhem dosahovaly přes 2 500 m.
Balkánský okruh jsme započali v Makedonii návštěvou historické vesnice a vodopádu ve Vevčani. Pokračovali k známému jezeru Ochrid do města Struga, místa s 365 kostely, jako dnů v roce a centrem Byzantské říše. Ubytovali se na dvě noci v hotelu Drim. Kostely Sv. Sofie a Sv. Nauma patřily k nejpozoruhodnějším. Sv. Naum byl žákem Cyrila a Metoděje.
Další den jsme přejeli do Albánie, země orlů a bunkrů, kterých zde bylo v polovině minulého století postaveno 300 000, a nacházejí se prakticky všude. První zastávka na další dvě noci byla v hlavním městě Tiraně, které má přes milión obyvatel. Centrem je Skendrbegovo náměstí s vládními budovami a parlamentem. K dobrému pocitu přispěla návštěva nejvyšší budovy s otáčivou kavárnou. Zato návštěva lékárny brala dech. Z bývalé velké jsou dne tři malé, úděsně vybavené a sobě konkurující. Dnes je jich zde přes tři sta z původních třiceti. Ty nové odpovídají uniformitě v Evropě, stejně jako precizně čistý provoz farmaceutické firmy Profarma, která byla založena v roce 1948 a dnes patří pod německou Dermafarmu se sídlem v Mnichově. Zážitkem byla jízda kabinovou lanovkou nad město pod horu Dajt (1611 m) s krásným panoramatickým pohledem. Odpoledne jsme navštívili přístavní město Drač (Durres). Je starověkým obchodním přístavem. Stihli jsme návštěvu vyhlášené palírny koňaku s příjemnou ochutnávkou, který se dovážel i do ČSR. Navštívili jsme velmi hezké Archeologické muzeum s odborným výkladem, a také druhý největší amfiteátr na Balkáně, který pojmul na 25 000 diváků.
Další den jsme pokračovali od moře do města Kruj, což bývalo sídelní místo Skenderberga, který se postavil Turkům na odpor a je národním hrdinou. Jemu je věnováno i moderní muzeum, postavené dcerou komunistického vládce Hodži. K jeho návštěvě se prochází úzkými uličkami jediného albánského tradičního Bazaru.
Pokračovali jsme do Černé hory, která patří k nejmladším státům světa, a je rozlohou velmi malá a chudá. Žije v podstatě jenom z cestovního ruchu. Dominantou jsou nekončící hory s výškou až přes 2 500 metrů, největším balkánským jezerem Skadar a známým zálivem Bokou Kotorskou. Ubytovali jsme se zase u moře ve známém letovisku Bečiči v hotelu Bella Vista a koupali v moři. Ráno jsme s místní průvodkyní prošli město Budva a seznámili se s jeho bohatou historií. V malé lékárně Stari Grad jsme si povídali se sympatickým majitelem Bane Jevtičem. Přejeli jsme do města Kotor, seznámili se se starou i novější historií z konce dvacátých let minulého století. Odjezd do města Njeguši, kde se suší tradiční pršuty byl dramatický. Vyhlášených 25 Lovčenských serpentin se podepsalo na nervech řidiče busu, ale nám umožnilo nádherné pohledy na celý fjord. Navštívili jsme bývalé černohorské hlavní město Cetinje, které je kulturním centrem země a sídlem prezidenta. Našli jsme zde krásně nábytkově vybavenou starou lékárnu, což srdce přímo potěšilo. Hlavním městem je však průmyslová Podgorica, kterou jsme jen projeli. Jedinou zajímavostí je zde historický most podobný známému v Mostaru. Odtud podle krasové řeky Morača jsme dojeli do střediska zimních sportů v Kolašinu. Hotel Lipka nám poskytnul nadstandartní pohoštění a jen neradi jsme ho opouštěli. Tím jsme minuli okraj národního parku Biogradska Gora, kde je poslední deštný prales v Evropě.
K přejezdu do Kosova jsme zvolili cestu lesem, která nám nabídla krásné pohledy a scenérie, nicméně pro autobus a řidiče byla špatně sjízdná. Okolní masivy však svým duchem ohromují (Komovi, Vizitor nebo Prokletije). Po strastiplné cestě a malém bloudění jsme přijeli do města Péč, kde je sídlo patriarchátu jedné z nejdůležitějších pravoslavných církví v regionu. Tak jsme v Kosovu navštívili klášter Vysoki Dečani, což je centrum středověkého Srbského království. Po cca 2 km pěší túry nám umožnili vstup italští vojáci, kteří jej v rámci KFOR v plné zbroji a za barikádami hlídají před Kosovskými Albánci. Odtud již vedla cesta přes hory a dřívější hlavní město Prizren s jeho hradem a mešitami národním parkem Šar Planina do Makedonie, kde jsme strávili poslední noc v hotelu VIP ve Skopji. Poslední den nás místní průvodce seznámil s historií města, jeho objekty i nově budovanými celky, protože zemětřesení v roce 1963 větší část města zničilo. Přesto je zde mnoho pozoruhodností, které stojí za návštěvu… Staré město, Osmanský most přes řeku Vardar. Zde se také narodila Matka Tereza, a to v albánské katolické rodině. Její sochy či jméno zdobí náměstí snad všech zemí a také je pojmenováno letiště, ze kterého jsme odlétali.
Všichni jsme se vrátili bez úhony, unavení, ale spokojeni z nabytého poznání, že lepší je „jednou vidět, než třikrát slyšet“. Hlavně s likvidací komunálního, průmyslového odpadu, šrotu, vraků a pořádkem si hlavu nijak nelámou, což cizince vyděsí. Cesta byla obzvlášť náročná pro vnímání rozdílů mezi čtyřmi (sic) zeměmi a jejich společenským, ekonomickým, politickým, náboženským, kulturním a hlavně etnickým uspořádáním a nepřátelstvím. Je třeba více času na usazení dojmů a v klidu si srovnat dojmy, myšlenky i fotografie.
Cestu a program tradičně připravil předseda Klubu, kterému účastníci poděkovali za námahu spojenou s organizací cesty, možností rozšíření vědomostí o této časti Evropy. Všichni se již těší na 5. Shromáždění členů Klubu, které se uskuteční 30. 9. - 2. 10. t. r. ve Vlašimi a Zruči nad Sázavou, kde jistě znovu probereme všechny zážitky.
Petr R. Palouš, předseda KP ČFM