Badmintonové trio

21.12.2021

Vánoce jsou za dveřmi, cukroví napečené, dárky nakoupené a všichni se těšíme na ty nejkrásnější svátky v roce. Nejen o Vánocích, studiu a sportu jsem si popovídala s dalšími úspěšnými sportovkyněmi, studentkami Univerzity Karlovy v Hradci Králové, které uspěly na Akademickém mistrovství ČR v Plzni v badmintonu a získaly dvě bronzové medaile.

Kdo nás vlastně reprezentoval? Pojďme si děvčata představit jednotlivě.

  • Veronika Kubečková je velmi úspěšnou studentkou 3. ročníku Lékařské fakulty UK v Hradci Králové, která kromě bronzové medaile ve dvouhře na Akademickém mistrovství ČR dosáhne nejspíš v tomto roce i studijní stipendium.
  • Adéla Chadimová je studentkou 1. ročníku Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové a na Akademickém mistrovství ČR získala bronzovou medaili ve čtyřhře žen.
  • Rozálie Bártová je velmi úspěšnou studentkou 3. ročníku Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové a na Akademickém mistrovství ČR si zahrála čtyřhru žen s Veronikou Kubečkovou, kde obsadily 5.-8. místo.

2364578

Všechny jsem pozvala na Zámostí a vyzpovídala je. Moc jsme si to užily a zasmály se.

Holky, jak se vám hrálo?

Verča: Hrálo se mi dobře. Se svým výkonem jsem spokojená, pavouka jsem měla dobrého a díky tomu jsem došla až do semifinále.

Róza: Hru jsem si užila, ale ten los jsem neměla až tak hvězdný. Vypadla jsem na vítězce kolo před semifinále.
Pozn. autora: Róza vypadla s jednou z našich nejlepších reprezentantek a vítězkou.

Áďa: Hrálo se mi dobře, ale v hale byla strašná zima.

Jaké byly vaše sportovní začátky a kdo vás přivedl k badmintonu?

Verča: Ve dvanácti letech jsem začala s badmintonem. Před tím jsme si pinkali s našima na zahradě, a protože mi to neskutečně šlo, tak mě rodiče přihlásili do nejbližšího klubu v Dobrušce, což je i můj mateřský oddíl, kde trénuji a hraji doteď. Rodiče mě v badmintonu vždy podporovali.

Róza: Jako malá jsem si pinkala u babičky a nikdo se mnou už nechtěl hrát (usmála se). Maminka zjistila, že se to dá hrát závodně, což jsem do té doby nevěděla. Přihlásila mě v Pardubicích do klubu a je to deset let, co tam hraji.

Áďa: Já jsem ze sportovní rodiny. Vyzkoušela jsem asi sedm sportů jako baseball, golf, aerobic, plavání, ale nakonec jsem se chtěla odtrhnout od toho rodinného baseballového klanu a našla jsem si vlastní sport, badminton. Začínala jsem v Brně v Jehnicích a hraji už jedenáct let.

Jely jste na ČAH s ambicemi na medaili?

Verča: Z počátku jsem ambice neměla. Nevěděla jsem jaké bude složení a kolik lidí je přihlášených. Když jsem zjistila, jaká bude úroveň a počet hráčů, už jsem si věřila.

Róza: No, já už stíhám tréninky jednou týdně (kvůli škole pozn. autora), tak jsem moc velké ambice neměla.

Áďa: Já jsem chtěla uspět ve čtyřhře, což se mi povedlo.

Jak se vám daří skloubit náročné studium a sport?

Verča: Náročné studium lékařské fakulty bych bez sportu nedala. Je to můj únik od reality a učení. Díky sportu to lépe zvládám.

Róza: Je to náročné. Přebývám nyní v Hradci a školu mám často do večera, tak už trénuji pouze v pátek, když se to poštěstí.

Áďa: Snažím se trénovat dvakrát týdně.

Co rády děláte ve volném čase, pokud vám nějaký zbývá?

Verča: Když jsem ve dvanácti letech začala hrát badminton, tak se pro mě stal i koníčkem a nic jiného jsem nehledala. Se studiem mi už žádný volný čas nezbývá a když ano, tak ho trávím s přáteli.

Róza: Od sedmi let hraji na kytaru, dvanáct let jsem chodila do základní umělecké školy, skončila jsem před maturitou, ale doteď si doma zahraji.

Áďa: Hrála jsem na piano, to mi vydrželo sedm let. S nástupem na gymnázium jsem měla méně času, tak jsem vynechala všechny ostatní koníčky a věnovala se pouze badmintonu. Letos o prázdninách jsem dostala štěňátko a trávím čas s ním.

Co považujete za svůj největší životní nebo sportovní úspěch a proč?

Verča: Za svůj největší životní úspěch považuji přijetí na medicínu, protože první rok jsem přes přijímačky neprošla a už jsem si nevěřila ani podruhé. Ve sportu bych zmínila možnost zahrát si nejvyšší dánskou ligu, což byla taková odměna za ty roky dřiny a tréninků.

Róza: Vážím si medailí z Mistrovství republiky v juniorech. Teď hraji už jen pro radost, a protože mě to moc baví.

Áďa: V roce 2017 jsem byla třetí na Mistrovství republiky ve smíšené čtyřhře a vážím si toho proto, že jsme na té cestě k medaili porazili dva reprezentační páry a já jsem v reprezentaci nikdy nebyla.

V badmintonu se hrají dvouhry, čtyřhry a mix, co hrajete nejraději a proč?

Verča: Nejraději hraji singly, protože to kazím sama sobě a také se mi tam nikdo „neplete“. (usmála se)

Róza: Také mě nejvíce baví singly, protože spoléhám sama na sebe.

Áďa: Já to mám naopak. Ráda hraji párové disciplíny, protože se ve hře můžu psychicky i fyzicky opřít o parťáka.
Pozn. autora: „Musím se zeptat, vypozorovala jsem, že ti to jde ve hře více s muži?" (Směje se) Ano, rozumíme si.

Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo a co nemáte rády?

Verča: Nemám oblíbené jídlo. Sním skoro všechno, co dostanu na talíř, až na rýžový nákyp a pečená játra.

Róza: Nejraději si dám nějaký steak. Seznam toho, co nemám ráda je dlouhý, tak to raději uzavřeme (smích).                                                                                                                                                                                                                           

Áďa: Jsem milovnice italské kuchyně, takže těstoviny, lasagne a pizzu bych mohla jíst denně! Nejsem vybíravá, sním skoro všechno, ale papriku a mandarinku nikdy!! (směje se dlouho a nahlas)

Vánoce jsou za dveřmi a naše čtenáře určitě zajímá, jak je budete trávit?

Verča: Letos budu trávit Vánoce s rodinou a také s učením, protože mě hned po Vánocích čeká zkouška.

Áďa: Každý rok jezdíme přes Vánoce s širší rodinou na chalupu, kde společně strávíme čtyři dny. Štědrý den míváme až 26. 12. s úzkou rodinou.

Prozraďte nám, dodržujete vánoční tradice a jaké?

Verča: Vánoční tradice dodržujeme jen zřídka. Čím jsme se sestrou starší, tím je v rodině držíme méně. Ale jedna nás nikdy neomrzí, a to kapří šupina pod talířem u Štědrovečerní večeře pro štěstí.

Róza: Vánoce probíhají každý rok stejně. Klasické tradice se u nás moc nedrží. Máme svoje tradice. Na Štědrý den vždy jdeme do kina, vypnout od předvánočního stresu nebo 25. 12. najdeme pod stromečkem ještě jeden dárek. Vzniklo to, protože Ježíšek/maminka vždy na něco zapomněl.

Áďa: Ano, dodržujeme. Zdobíme stromeček, večeříme kapra s bramborovým salátem a zpíváme koledy.

Jaké máte plány do budoucna?

Verča: Chtěla bych úspěšně dokončit studium a sportovat, jak dlouho mi to zdraví dovolí a spíš už si ten sport jenom užívat.

Róza: Určitě chci dokončit školu, to je hlavní plán. A ve sportu vím, že výkonnostně už nemůžu držet krok s těmi, co trénují 5krát týdně, ale baví mě trénování. V současnosti trénuji maličké děti pět až osm let, a protože mě práce s dětmi baví, chci v tom pokračovat více než ve své sportovní kariéře.

Áďa: Můj nevyšší cíl je také dokončit školu a být úspěšná. Zároveň se chci nadále věnovat badmintonu a vzhledem k tomu, že už tři roky trénuji maličké děti, tak v tom chci pokračovat.

 

Děkuji Veronice, Róze a Adélce, že si našly čas na krátký rozhovor a za celou KTV jim přeji veselé Vánoce a šťastný nový rok 2022! Do budoucna pevné zdraví, mnoho sil a spoustu úspěchů ve studiu, ve sportu i v životě.

Text: Mgr. Iveta Szakošová, KTV
Foto: Archiv studentek

© 2022 Univerzita Karlova, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové | O webu a cookies | Kentico CMS