Už dlouho dopředu visely všude po fakultě a studentských kolejích plakáty lákající k účasti v soutěži, ve které si studenti mezi sebou mohou poměřit své komunikační dovednosti za tárou. Soutěž v lékárenské komunikaci, pořádaná Spolkem českých studentů farmacie při Farmaceutické fakultě UK v Hradci Králové, je určená pro studenty 1. až 5. ročníku farmacie. Mohlo by se zdát, že starší studenti budou mít o dost navrch, ale vzhledem k tomu, že spíš než odbornost se v této soutěži hodnotí správné vystupování, kladení otázek a celkově komunikace s pacientem, nejsou mladší studenti nijak znevýhodněni.
O necelý týden později jsme se znovu shledali, více či méně odhodlaní soutěžit. Tato část se konala v novém Kampusu Univerzity Karlovy v Hradci Králové, kde se nachází lékárenský trenažér. Ten byl vytvořen právě proto, aby si studenti mohli zkoušet komunikaci s modelovým pacientem v lékárenském prostředí za supervize vyučujícím a ostatními studenty. Porotci seděli kousek od nás, což bylo poměrně stresující. Jakmile David Suchánek, prezident SČSF a hlavní organizátor soutěže, vylosoval jedno z několika témat a kazuistik, na které jsme se mohli několik dní dopředu připravovat, začali jsme po jednom chodit do místnosti s tárou, kam následně vešel pacient a začal soutěžícímu líčit svůj problém. Po dispenzaci nám velmi milí porotci z Katedry sociální a klinické farmacie, PhDr. Eva Švarcová, Ph.D. a PharmDr. Ing. Jan Kostřiba, Ph.D., ihned zrekapitulovali, co jsme dělali správně a co by se na naší komunikaci s pacientem dalo vylepšit. Mezi soutěžícími panovala velmi přátelská atmosféra, takže i po vyhlášení výsledků a předání cen v podobě knih týkajících se oboru farmacie všichni odcházeli s úsměvem.
Moc děkuji organizátorům i porotcům za skvělou zkušenost. Kromě toho, že jsem měla unikátní možnost vyzkoušet si komunikaci s pacientem dříve než na půlroční praxi a ze semináře jsem si odnesla spoustu poznatků, mě účast v této soutěži ještě více utvrdila v tom, že chci být dobrá lékárnice, opravdová odbornice na komunikaci s pacientem. Taková, že nikoho ani nenapadne, jestli náhodou nejsem jen nějaká prodavačka typu: „Ibalgin? Tady máte, nashledanou.“
Autorkou článku je Veronika Vlachová
Fotografie pořídil David Suchánek