Druhý ročník obnoveného tradičního měření sil v komunikačních dovednostech za tárou je čerstvou minulostí. O co se vůbec jedná, jak to může účastníky obohatit, jak to prožívali, jestli tekly nervy, kdy šlo do tuhého, jak to celé dopadlo a mnoho dalšího se můžete dočíst v pohledu jednoho z účastníků (a konečného vítěze).
Soutěž v lékárenské komunikaci, kterou organizuje Spolek českých studentů farmacie při Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové, je pojata jako dvoustupňový trénink pro studenty v oblasti velmi důležité pro náš zdravotnický přínos ve veřejných lékárnách, tedy umění efektivně zjistit potřeby pacientů, rozhodnout jak pokračovat a získat si je pro správný typ léčby nebo opatření a tím i do budoucna pro svou lékárnu.
První část tvořil přibližně 6hodinový workshop pod vedením odbornice na komunikaci ve zdravotnictví. Letos se konal v Botanické zahradě léčivých rostlin Farmaceutické fakulty UK pod vedením Dr. Ciprové, symbolicky v pátek 13. března 2015. Sešla se velmi sympatická motivovaná skupinka 15 studentů a spolupráce s lektorkou probíhala vesměs velmi aktivně. Paní dr. Ciprová prokázala, že je odbornice na komunikaci a přispěla také po psychologické stránce. Dokázala vhodně využít přítomnost hojného počtu studentů 5. ročníku, kteří mají (alespoň částečně) po praxi. To beru já osobně jako největší přidanou hodnotu, jelikož se s námi podělili o skutečné situace a čerstvé zkušenosti z lékáren. Díky tomu bylo rozhodně o čem diskutovat, často v humorném duchu. Rád bych proto ještě zpětně poděkoval všem páťákům. Ty z nás, kteří máme ještě před šestiměsíční praxí, některé historky pěkně naladily a jiné naopak spíše vystrašily. Na konci odpoledního bloku probíhal postupový test ze znalostí nabytých během dne, z něhož deset nejúspěšnějších řešitelů postoupilo do druhého kola v lékárně. Seminář probíhal v přátelském duchu, v příjemném prostředí, s chutným občerstvením i vydatným obědem. Dopředu stanovený časový harmonogram se také dodržoval, organizačně tedy panuje z mé strany velká spokojenost.
Čtvrteční podvečer následující týden přišlo velké finále konané v nemocniční lékárně v areálu Fakultní nemocnice Hradec Králové, konečně tedy dispenzace hezky naostro. Pravidla byla jasně dána dopředu, měli jsme týden na nastudování samoléčby u čtyř frekventovaných potíží, se kterými pacienti přicházejí do lékárny. Pacienty letos tvořila sympatická, věřím tomu, že nadšená, trojice herců z divadla Drak asi v našem věku, kteří měli úkol stejný, pouze z pohledu trpících. Těsně před začátkem David Suchánek, student farmacie a hlavní organizátor, vylosoval kazuistiku, podle které se dále hrálo – byla to dysmenorea spojená s bolestí hlavy (mužští herci popisovali potíže partnerky). My soutěžící jsme se sešli nahoře v jídelně lékárny a hezky upravení v pláštích scházeli jeden po druhém o patro níže za táru dispenzačního boxu, kam přicházeli pacienti. Takže až do poslední chvíle jsme nevěděli, s jakým problémem se setkáme. Ještě těsně před soutěží jsme se mohli krátce seznámit s nabídkou volně prodejných přípravků, které jsme měli k dispozici, a nakonec zbývalo už jen vylosovat startovací čísla.
Jak soutěžících přede mnou ubývalo, začaly se ozývat nepříjemné nervózní pocity v břiše i krku. Nebyl jsem v tom sám, tak jsme si čas trávili povídáním o vtipných příhodách z lékáren, fabulovali jsme o nervozitě těch dole, o tématu, o kvalifikované a náročné porotě, bavili jsme se s momentálně nevytíženými herci a na některé soutěžící chodily jednou ethanolové, jindy nikotinové choutky, tak jsme to vše zapíjeli džusem. Trvalo to věčnost, ale konečně jsem se také objevil za tárou, poprvé v životě před pacientem, 3 metry vedle táry byla usazena tříčlenná porota (složená ze zástupce Farmaceutické fakulty UK, České lékárnické komory a společnosti Sanofi) a hned za nimi kamera. Naposledy jsem se stihl orosit trémou i vzrušením a vešla pacientka… Bylo to skoro nekonečné, hlavou mi probíhalo na co všechno nezapomenout, současně jsem si uvědomoval, že se hodnotí především komunikace, ale přesto, jsem už ve čtvrťáku, tak hlavně neudělat ostudu, bude to na kameře, hlavně neublížit pacientce, kéž by mi tak naskočil mozek. Potom už jsem na tohle všechno přestal myslet a najednou jsme skončili u Nalgesinu S a několika režimových doporučení, pozdravil jsem pacientku a bylo to. Porota byla až neskutečně milá, nejdříve se mě zeptali na pocity, a potom chválili a dávali rady do budoucna. Nechápal jsem, jak si stíhali toho tolik poznamenávat.
Po soutěži vše završila slavnostní večeře na Velkém náměstí, s přípitkem a vyhlášením výsledků. První tři si rozdělili mimo diplomů ještě hodnotné věcné ceny a dlouho do večera jsme se příjemně bavili. Letošní SLK vyšla parádně, upřímné poděkování patří organizátorům, porotě i ostatním soutěžícím. Závěrem ještě povzbuzení pro všechny, kteří jste se při čtení dostali až sem. Takovéto akci říkám škola hrou v té nejčistší podstatě. Získáte mnoho zážitků, zkušeností, sebevědomí do Vaší budoucí kariéry, rad od odborníků a v neposlední řadě se dobře pobavíte. Ať už to je Vaše první nebo poslední možnost si něco takového vyzkoušet, těžit z toho můžete po celý život.
Autor textu: Jan Tomiška
Autor fotografií: David Suchánek