Reprezentanti FaF UK v HK na světovém kongresu Mezinárodní farmaceutické federace

10.09.2014

Zkušenosti ze 74. světového kongresu FIP, aneb jak vypadá farmacie v celosvětovém měřítku

Ve dnech od 31. srpna do 4. září letošního roku v Bangkoku v Thajsku proběhl již 74. ročník světového kongresu FIP (International Pharmaceutical Federation). FIP, založeno v roce 1912, je federace národních sdružení lékárníků a farmaceutů působících ve vědě.

FIP je v oficiálním vztahu se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a zastupuje celkem více než 3 miliony farmaceutů. Posláním této organizace je průběžně rozvíjet farmaceutickou profesi podle měnících se požadavků zdravotnických systémů a nových vědeckých pokroků. Světový kongres FIP, kde se schází okolo 2000 účastníků, zprostředkovává jedinečnou možnost, jak se spojit se špičkami farmaceutického odvětví a zjistit jaké jsou trendy ve farmacii po celém světě. Letošní téma bylo: „Pharmacists – Ensuring access to health: Exploring our impact on providing medicines, care and information“

FIP_01FIP_02

Kromě delegace České lékárnické komory v čele s jejím prezidentem PharmDr. Lubomírem Chudobou se kongresu zúčastnili i jeden student Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy David Čechlovský, jeden čerstvý absolvent Jakub Weber a studentka doktorského studia Mgr. Kateřina Ládová.  Přednášky a workshopy byly rozděleny do pěti hlavních okruhů:

  • Access to medicines
  • Access to pharmacists and pharmacy services
  • Access to information
  • Education, education and education!
  • Realising better outcomes tomorrow

V následujících odstavcích si přečtete jen malou část z toho, co vše bylo během kongresu probráno. Je třeba si pamatovat, že jen debatovat nestačí. Musíme nápady realizovat a zavést do každodenní praxe, aby měly požadované výsledky!

 

Každý farmaceut musel začít na stejném místě, tj. na farmaceutické fakultě. Naše profese vyžaduje velkou zodpovědnost, protože život pacienta může záviset na našem rozhodnutí. Studium farmacie je proto ve většině světa velmi náročné a navíc nekončí promocí, protože zdravotnictví je neustále se vyvíjející obor. Každý rok přichází nové léky, stará zažitá pravidla se mění a právě proto je stejně důležité zajistit dlouhodobý vzdělávací systém, tak aby všichni lékárníci měli vždy nejaktuálnější informace a po celý čas jejich profesního života se vyvíjeli.

Nejen z toho důvodu by se poskytovatelé vzdělávání (např. fakulty) měli zaměřit na školení budoucí zdravotnické pracovní síly, čili studentů, ne podle toho jak zdravotnictví vypadá nyní, ale jak bude vypadat za 5-10 let. Praktický příklad: V USA již farmaceutické fakulty školily studenty, co vysvětlit pacientovi při očkování a jak ho správně aplikovat aniž by to fungovalo v praxi. Proč? Protože věděly, že americká asociace lékárníků lobovala v senátu za schválení návrhu, kde by byli lékárnici legislativně oprávnění očkování vykonávat v lékárně. Navrhnout ten nejlepší studijní plán, však není jednoduché. Dle doktorky Catherine Duggan byla před dvaceti lety pro farmaceuty hlavním úkolem dispenzace léků populaci, ale situace se změnila. Vyvíjí se například klinická farmacie vyžadující mezioborovou spolupráci a komplexní přístup k pacientovi a nejen to, farmaceuti by mohli být i na místech manažerů a výkonných ředitelů. Tyto návrhy podporuje prof. Berwick (volně přeloženo): “Mistrovské ovládání znalostí a praktik zajišťujících bezpečí pacienta by mělo být součástí počátečního i dlouhodobého vzdělávání nejen všech profesionálních zdravotníků ale také manažerů a výkonných ředitelů.”

Je nanejvýš důležité, aby byl studijní plán postaven na kompetencích nutných pro praxi a aby byl také pravidelně aktualizován (např. dle Quality Assurance of Pharmacy Education: the FIP Global Framework – volně k dispozici zde). Proč by ale měl studijní plán vycházet právě z kompetencí, které chceme u studentů vypěstovat a ne například z návrhů jednotlivých vědeckých skupin, které jsou svým způsobem odříznuté od reality (praxe)?

Nikdo nemůže popřít, že znalosti, dovednosti, způsobilost, hodnoty, postoj a přesvědčení každého farmaceuta ovlivní vlastní výkon v praxi. Bohužel toto pacient nevidí. Je to jako ledovec v moři. Dobrých devadesát procent ledovce, aneb toho co farmaceut ví, zná a dokáže je schováno pod vodou. Ta špička ledovce, co pacient vidí, je víceméně jen chování dotyčného farmaceuta. Lékárník může být excelentní chemik, mikrobiolog a farmakolog, ale pokud neovládá zásady efektivní komunikace tu důležitou, lidsky řečenou zprávu pacientovi nedokáže předat. Proto je nutné, aby studijní plány farmaceutických fakult byly postaveny na kompetencích nutných pro praxi. Je přeci v zájmu všech, ba je to i zodpovědnost fakulty, aby absolventi byli co nejlépe připraveni na výkon praxe, protože farmaceuti jsou nejdostupnějšími zdravotnickými pracovníky. Tím mají obrovský potenciál k tomu, aby se zasadili o změnu, aby pacienta vzdělali a ovlivnili v otázkách nejen zdravého životního stylu a správného užívání léčiv. Nicméně k tomu aby mohli tímto způsobem správně a efektivně působit tak i oni sami musí být odpovídajícím způsobem trénováni a vzděláni, a to nejlépe už od univerzity. Jako jeden z příkladů úspěšného projektu, který existuje i na našem území je poradenství poskytované vyškolenými farmaceuty v označených lékárnách ohledně závislosti na tabáku.

Už od prvních krůčků ve své dráze zdravotnického pracovníka se učíme, a je nám vštěpováno, že prevence je efektivnější (i nákladově efektivnější ve většině případů) než léčení už rozvinuté nemoci. Proč tedy tímto směrem nevykazujeme žádoucí aktivitu a nevěnujeme mu pozornost, proč toto není v praxi akcentováno?

Je nutno něco udělat na úrovni středoškolského vzdělávání? Nebo pregraduálního?  Nebo celoživotního? Toto je výzva pro vzdělavatele a autory zdravotnické politiky k zamyšlení a úpravě studijních plánů, systému vzdělávání i odměňování tak, aby odpovídaly této vzniklé poptávce.

Farmaceut v průměru vidí svého pacienta pětkrát častěji než lékař. A v současnosti, když už nehovoříme o individualizované péči, ale o “na pacienta centrované péči”, kde pacient je v centru zájmu všech subjektů a veškeré činnosti jsou směřovány k jeho co největšímu benefitu, se objevuje nutnost redefinovat roli farmaceuta ve společnosti. A to z prodavače / podavače léků na zdravotnického profesionála a experta na léčiva, spolu s akcentací jeho poradenské role v otázkách živého zdravotního stylu. A znovu si musíme uvědomit, že je to změna v poptávce našich pacientů co způsobuje nutnost redefinovat naši profesi. Protože pokud nebudeme držet krok s dobou a nebudeme schopni plnit poptávku společnosti, nebo lépe schopni tyto trendy určovat, tak výhledově riskujeme zánik lékárenské profese. Protože lékárníci už nebudou potřeba - prostě je nahradí stroje...

Na závěr se hodí citovat již jednou zmíněnou doktorku Catherine Duggan: „We know, that if you have your road map in front of you, you can get to the target faster.” Proto buďme sebekritičtí, obraťme se na ostatní fakulty a na FIP a poučme se z jejich „map“. Není přeci potřeba mapovat celé území od začátku, když máme někoho, kdo nám může poradit a pomoci se posunout dopředu rychleji.

© 2022 Univerzita Karlova, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové | O webu a cookies | Kentico CMS