ZELENÍ DOKTOŘI

Zdroj: Téma | Datum zveřejnění: 02.09.2016


S objevem antibiotik a očkování se podařilo vymýtit zákeřné epidemie, které kosily lidstvo po statisících. Ani téměř devadesát let od objevu penicilinu ale nemáme vyhráno. Stále častější předepisování antibiotik vede ke vzniku superodolných bacilů, které jsou současnými léky nezničitelné. Vědci i sami nemocní tak hledají pomoc v přírodě. Stále nové poznatky totiž dokazují, že šance pro léčbu závažných zdravotních potíží ukrývají právě léčivé rostliny.

Léčení nemocí pomocí bylin provázelo lidstvo odpradávna. Od 2. poloviny 19. století ale začíná ovládat výrobu léčiv chemie. Úspěchy dosažené na tomto poli vedly mnohdy až k zamlžení tisíciletých zkušeností z bylinné terapie. Boom syntetických léčiv, který vyvrcholil v 70. letech minulého století, spolu s jejich průmyslovou výrobou přinesl chemické preparáty do všech oblastí lékařské vědy. Zároveň ale naplno vyvstala některá negativa jejich masového rozšíření, například nadužívání některých léků a četné nežádoucí účinky mnohých z nich. To vyvolalo přirozenou reakci: určitou renesanci přírodních léčiv, především léčivých bylin, jimiž kurýrovaly zdravotní neduhy naše babičky.

BEZ VĚDY TO NEJDE

Dnes si i mnozí moderní vědci uvědomují, že příroda a obrovská historická zkušenost skrývají v tomto směru netušené možnosti. A přibývá i lidí, kteří se vracejí k přírodnímu způsobu léčby rozmanitých neduhů. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je léčba rostlinami praktikována třikrát až čtyřikrát častěji než klasická medicína. Rostlinná „lékárna“ totiž představuje nesmírnou zásobárnu látek, které matka příroda jakoby s předstihem připravila pro situace, v nichž je člověk bude potřebovat.
Odvěkým užíváním bylinek lidé vlastně odpozorovali a prakticky odzkoušeli to, co dnes dokáže současná věda exaktně zdůvodnit. Jde především o mechanismy účinků rostlinných látek na lidské zdraví a na jejich základě může definovat prokazatelné léčebné efekty. Když testy na zvířecích modelech i klinické studie na lidech tyto účinky zpečetí, rozšíří se i do běžné lékařské praxe. Typický příklad uvádí profesor Petrisor Geavlete, šéf Urologické kliniky bukurešťské nemocnice Saint John. „V Evropě i Severní Americe jsme v současné době svědky oživení zájmu o fytoterapeutické látky, a to zejména kvůli nespokojenosti pacientů s nežádoucími účinky některých farmak. Jednou z nejčastěji předepisovaných a studovaných látek je extrakt ze Serenoa repens (tato plazivá palma roste na atlantickém pobřeží Severní Ameriky, pozn. red.), získávaný z plodů palmy trpasličí,“ uvádí v odborném článku profesor, jehož specializace naznačuje, že využití nachází při řešení urologických potíží. V tradiční medicíně byla využívána při chronickém zánětu močového měchýře a pro mírný močopudný prostředek.
Američtí indiáni prý jedli listy této malé plazivé palmy a díky tomu nevěděli, co to jsou prostatické potíže. Právě na problémy související se zbytněním prostaty (a s tím spojené problémy s močením, pozn. red.) předepisují léčivku evropští lékaři. Nemoc je způsobená změnou testosteronu na dihydrotestosteron. Se zvyšujícím se věkem účinek pohlavního hormonu testosteronu na prostatu neustále roste, ta pak začíná utlačovat močovou trubici a zhoršovat močení. Tyto první příznaky se objevují okolo 50. roku života, kdy má problémy 60 procent mužů. S věkem se postupně zhoršují.

PALMA TRPASLIČÍ NA PROSTATU

Velké studie potvrdily, že extrakt z bobulí, který obsahují mastné kyseliny a fytosteroly, blokuje aktivitu speciálního enzymu, který má na svědomí přeměnu testosteronu na dihydrotestosteron. Ten způsobuje zbytnění prostaty. Doporučuje se pacientům v prvním a druhém stadiu onemocnění.
Extrakt z plodů serenoy tak bývá běžnou součástí nejrůznějších přípravků a doplňků stravy na poruchy močení při nezhoubném zbytnění prostaty. O účinnosti prý nemůže být pochyb. Potvrzuje ji i Karel Novotný, který se výrobou extraktů zabývá a v roce 2000 se významnou částí produkce jeho společnosti stal právě produkt z plodů palmy trpasličí. „Trend přišel z trhu ze Spojených států amerických a Kanady. Léčivé látky získané z palmy trpasličí jsou natolik účinné a funkční, že dosažený efekt může maskovat nebo zastínit nějaký seriózní problém, například počínající příznaky rakoviny. Zároveň s užíváním extraktů této palmy se proto nesmí podcenit prevence a pravidelné návštěvy u lékaře,“ říká.
Účinky aktivních složek palmy trpasličí využívají v léčbě svých pacientů specialisté, jako třeba urologové. Jejich denním chlebem je také léčba zánětů močových cest. Opakované infekce osvícení specialisté řeší i v tomto případě podpůrnou medicínou. Účinnou munici v jejich každodenní praxi představují výtažky z medvědice léčivé. Právě jejímu zkoumání se mnoho let věnoval profesor Luděk Jahodář z katedry farmaceutické botaniky a ekologie Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Díky jeho úsilí se medvědice léčivá stala jednou z nejprozkoumanějších bylin u nás. Od pěstování přes izolaci účinných látek až po jejich působení se v bádání dostal i ke klinickým zkouškám, kdy se působení drog extrahovaných z této byliny zkoušelo na pacientech. A dnes může potvrdit to, co se o této léčivce traduje od dob našich prababiček - jednoznačně pomáhá při léčbě infekcí močových cest. „Medvědice zabírá na začátku onemocnění, kdy je intenzita zánětu nízká. Po zhruba třech dnech popíjení čaje cítí pacientka výraznou úlevu,“ říká náš přední odborník na léčivé látky přírodního původu.

BORŮVKOU PROTI DIABETU

Výbornou službu v léčbě neduhů močového ústrojí může mít i brusinka velkoplodá, bohatá na vitamin C, ale v boji s bakteriemi, které napadají močové cesty, využívá především fyzikálního efektu. Je totiž vybavena biologicky velmi cennými látkami, takzvanými aroanthocyanidiny, které poškozují stěnu bakterií, jež způsobují zánět. Bakterie nejsou schopné přilnout na stěně močovodu, kde by za normálních okolností setrvávaly a množily se. „Proud moči je pak lehce vyplaví z organismu pryč,“ popisuje mechanismus účinku profesor Luděk Jahodář.
Močopudné účinky má i borůvka černá, dříve označovaná jako brusnice borůvka. Za její modré zbarvení jsou zodpovědné rostlinná barvina anthocyany. Tento rostlinný pigment slouží k přilákání hmyzu za účelem opylení a ptáků kvůli rozsevu semen. V lidovém léčitelství se tradičně užívá list, nať i plod. Kromě urologického účinku se zkoumá i efekt při léčbě diabetu. Obsažené látky totiž zvyšují produkci inzulinu, jehož nedostatečná tvorba je podstatou cukrovky 2. typu. Navzdory nedostatku kvalitních klinických studií (velké množství studií bylo provedeno zatím pouze na zvířatech) odborníci věří, že kombinace antioxidačních, protizánětlivých a hypoglykemických účinků přináší pacientům s diabetem 2. typu dlouhodobý benefit. Proto je listová droga součástí mnoha antidiabetických čajů, u nás například i jediné čajové směsi, která je registrována jako léčivo.
Alternativní nebo doplňkovou možnost léčby nabízí rostliny i v léčbě střevních zánětů, jako je například ulcerózní kolitida nebo Crohnovanemoc. Jednou z přírodních látek, která by mohla do budoucna najít své uplatnění, je kurkumin (v potravinářství označovaný jako E100), žluté přírodní barvivo extrahované z oddenku rostliny Curcuma longa. Pozitivních výsledků dosáhli vědci také ve zkoumání účinků gelu z aloe vera nebo obiloviny z čeledi Poaceae, ječmene (Hordeum vulgare) a pšenice (Triticum aestivum). Užívání pšeničné šťávy je pro léčbu různých obtíží zažívacího traktu a pro celkovou detoxikaci organismu doporučováno po více než 30 let. A nyní jsou tyto poznatky založené na lidové empirii potvrzeny i vědeckými studiemi. Randomizovaná dvojitě zaslepená kontrolovaná studie prokázala u pacientů s aktivní ulcerózní kolitidou významné zlepšení onemocnění i zmírnění krvácení z konečníků (jeden z příznaků tohoto zánětlivého onemocnění).

PERUÁNSKÁ „VIAGRA“

Zájem vědců se v posledních letech upíná i k využití rostliny Uncaria tomentosa, neboli kočičího drápu. „Použití v tradiční medicíně Amazonie je velmi rozsáhlé, zahrnuje téměř 30 často závažných indikací,“ říká profesor Jahodář. Mluví se například o vlivu na rakovinové buňky a posilování imunitního systému, ale také na zmírnění potíží trávicího traktu, tedy i Crohnovy nemoci. Účinky této drogy jsou dle jeho slov již desítky let přezkoumávány metodami moderní farmakologie, bohužel zatím většinou jen „ve zkumavce“. „Některé výzkumy vychází velmi pozitivně, avšak skutečných klinických testů je málo. Jednoznačně je zatím potvrzen významný účinek antioxidační, imunostimulační a protizánětlivý,“ tvrdí Luděk Jahodář.
Matka příroda má ale tajné zbraně i na potíže se sexuální touhou, plodností i problémy s erekcí. Za takový bylinný elixír lásky bývá označována peruánská řeřicha (Lepidium meyenii), lidově řečená Maca. V peruánských Andách je pěstována více jak 3 000 let. Vždy prý měla pověst prostředku posilujícího plodnost u lidí i dobytka. Ne nadarmo je toto přírodní afrodiziakum nazýváno peruánskou viagrou. Podle současných poznatků má například vliv na hormonální nerovnováhu u žen, poruchy menstruace, sexuální dysfunkce spojené s používáním antidepresiv nebo impotenci. „Současnými klinickými nebo experimentálními farmakologickými testy je potvrzeno zlepšení sexuální dysfunkce vyvolané antidepresivy. U mužů bylo zjištěno zvětšení objemu spermatu a zvýšení počtu spermií u zdravých mužů ve věkové kategorii mezi 22 až 44 lety. Nicméně není jednoznačně potvrzeno, že by to současně představovalo i zvýšení plodnosti. Zlepšení sexuální touhy potvrdily studie u zdravých mužů ve věku od 21 do 57 let, a to v dosud jediné klinické studii. Její autoři sami uznali potřebnost dalších testů,“ komentuje profesor Jahodář z Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Léčivou drogou je kořen, který obsahuje celou řadu látek, minerálů a vitaminů. Mechanismus působení však není dosud popsán. Jeho objasnění je pro moderní medicínu založenou na důkazech klinických testech naprosto zásadní. Je tak jisté, že potenciál této léčivky, ale i řady dalších bylin, na své objevení teprve čeká.

***

Vracíme se k léčivým bylinám našich babiček. Peruánská bylina podporuje plodnost. Na střevní záněty se osvědčilo aloe.

Mrtvé Moře nad zlato
Léčivé účinky mořské soli znali již staří Egypťané, kteří ji využívali zejména jako velkého pomocníka při hojení ran. Blahodárně ale působí na celý lidský organismus, a to nejen díky množství minerálních látek, které mořská voda obsahuje, ale i specifickému přímořskému vzduchu. Jedinečnou úlohu v léčebných účincích má Mrtvé moře. Voda, která před 3 miliony let začala pronikat do jordánského údolí, se totiž smísila s rozmanitými minerálními sedimenty a vytvořila rozlehlé jezero. Suché klima způsobilo silné odpařování vody a zvýšilo koncentraci soli ve vodě. Léčivé účinky soli se staly předmětem výzkumu mnoha studií, hlavně v Izraeli. Je prokázané, že právě zde jsou jedny z nejúčinnějších podmínek pro léčbu kožních chorob, ale i kloubních, svalových a dýchacích obtíží. Léčivá ovšem není jen voda, ale také černé bahno z Mrtvého moře, které obsahuje homogenní směs minerálů, organických a neorganických prvků. Léčivé bahenní zábaly odstraňují svalové a nervové napětí, zlepšují krevní oběh a ulevují od revmatických bolestí. Upravené bahno z Mrtvého moře slouží také pro čištění a zjemnění pokožky. Vzduch je v této oblasti nasycen kyslíkem až o 8 % více než v jiných částech světa a také odpařovanými minerály. Proto pobyt u Mrtvého moře prospívá také pacientům trpícím respiračními nemocemi. Kvůli vysokému podílu soli je hustota vody v Mrtvém moři mnohem vyšší než v jiných mořích. Vyšší je tedy i vztlaková síla působící na plavce. Jelikož je pohyb v této vodě lehčí a snadnější, využívají se koupele v Mrtvém moři také k fyzioterapii. -sil
 

© 2019 Univerzita Karlova, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové | O webu a cookies | Kentico CMS