Monitorování životního prostředí

Cílem předmětu je seznámit zájemce s problematikou znečištění životního prostředí – metodami analýzy, hodnocení a odhadu reálného rizika, které je zejména spjato s profesí zdravotnického bioanalytika.

Je určen pro zájemce o stav životního prostředí a o práci v laboratořích, zabývající se zpracováním vzorků ze životního prostředí člověka. Jedná se zejména o hodnocení kvality vnitřního a vnějšího ovzduší, dále pracovního prostředí, rozbory pitné vody z hlediska základních hygienických požadavků a v neposlední míře také hodnocením kvality potravin a předmětů běžného užívaní.

Na tento blok navazují přednášky a cvičení, které se zabývají ekotoxikologickým hodnocením životního prostředí. Přehled nejčastěji a legislativně požadovaných biotestů je doplněn příklady modelování konkrétních biologicky aktivních látek, které se mohou uvolnit do prostředí právě z rozličných bioanalytických laboratoří.

Sylabus předmětu

  • Základní pojmy pro oblast monitoringu životního prostředí, požadavky na monitoring, rozdělení na biologickou a chemicko- fyzikální část monitoringu (jejich charakteristika, rozdílnost a spojitost)
  • Znečištění ovzduší: zdroje znečištění, znečištění ovzduší interiérů ("indoor pollution"), problematika znečištění ovzduší pracovišť, způsoby měření (emise, imise,.). olfaktometrie
  • Znečištění vody: znečištění mikrobiologické a biologické, chemické – anorganické látky, organické látky – znečištění radioaktivní)
  • Pitná voda (zdroje, ukazatele hodnocení)
  • Sledování kontaminace potravin: cizorodé látky - aditivní látky a kontaminující látky, způsoby měření
  • Předměty běžného užívání a riziko kontaminace látkami v nich obsaženými
  • Sledování znečištění půdy (bazální monitoring půd, monitoring atmosférické depozice, kontrola kalů z čistíren odpadních vod)
  • Biologické expoziční testy: příklady osudu škodlivin v organismu, expozičních testy
  • Fyzikální faktory: hluk, vibrace, elektromagnetická pole, ionizující záření, mikroklimatické podmínky
  • Ekotoxikologie:princip vědní disciplíny, princip ekotoxikologických výzkumů, retrospektivní a prospektivní studie, úrovně studia systémů, práce v ekotoxikologické laboratoři
  • Experimentální stanovení ekotoxicity: dělení podle doby expozice, podle ekosystémů, podle endpointů, standardní a alternativní testy
  • Praktické realizace biotestů: akvatické a terestrické prostředí, využití biotestů při běžném stanovení ekotoxicity (čisté chemické látky či směsi – „nové“ či prioritní polutanty, REACH, aplikace testů ve vyhláškách a normách), předpovědi environmentálně významných parametrů látek (SAR, QSAR, biokoncentrace, bioakumulace, předpověď biodegradability)
  • Biological early-warning systems
  • Využití biomarkerů pro hodnocení toxického zatížení prostředí (význam a trendy, biomarkery expozice a biomarkery účinku, stanovení rizika toxicity (rozpoznání, stanovení závislosti dávky a odpovědi, odhad expozice, charakterizace rizika)
  • Konkrétní příklady výskytu nežádoucích látek v prostředí (metody analýz jednotlivých zásobníků a modelování osudu v ekosystému, odhad rizika)

Literatura

  • Bardoděj Z. a kol.: Expoziční testy v průmyslové toxikologii, Praha, Avicenum 1980.
  • Pavlíček Z., Číhalík J.: Chemie a životní prostředí, Praha, SPN 1984.
  • Kraják V.: Monitorování životního prostředí. Hradec Králové 2000, k dispozici na katedře a na webu.

© 2019 Univerzita Karlova, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové | O webu a cookies | Kentico CMS