Monitorování životního prostředí 

Předmět je určen pro zájemce o stav životního prostředí ve vztahu ke zdraví obyvatelstva z pohledu farmaceuta. Jedná se zejména o hodnocení kvality vnitřního a vnějšího ovzduší, dále pracovního prostředí, rozbory pitné vody z hlediska základních hygienických požadavků a v neposlední míře také hodnocením kvality potravin a předmětů běžného užívaní. Jak přednášky tak cvičení se zabývají významně ekotoxikologickým hodnocením životního prostředí. Přehled nejčastějších a legislativně požadovaných biotestů je doplněn příklady modelování konkrétních biologicky aktivních a farmaceuticky významných látek v prostředí. Pozornost je věnována jejich zabudování do látkových koloběhů a ovlivnění biogeosféry. Dále je významně rozvíjena kapitola odhadu reálného rizika toxických látek v prostředí.

Ekosystém (princip environmentálních dějů na příkladech lokálního a globálního ekosystému, látkový koloběh, tok energie a informací v ekosystému, základní biogeochemické cykly)

• základní pojmy pro oblast monitoringu životního prostředí,
• požadavky na monitoring,
• rozdělení na biologickou a chemicko- fyzikální část monitoringu (jejich charakteristika, rozdílnost a spojitost).

Sledování znečištění ovzduší

• (základní pojmy, zdroje znečištění, znečišťující látky (látky anorganické, látky organické, aerosoly),
• problematika znečištění ovzduší interiérů ("indoor pollution"),
• problematika znečištění ovzduší pracovišť).

Způsoby měření znečištění ovzduší (emise, imise, vnitřní prostředí, pracovní prostředí, olfaktometrie, způsoby vyjadřování znečištění ovzduší).

Sledování znečištění vody

• látky znečišťující vody (znečištění mikrobiologické a biologické, znečištění chemické – anorganické látky, organické látky – znečištění radioaktivní),
• pitná voda, rekreační vody, povrchová voda, odpadní vody, srážkové vody,
• způsoby měření znečištění vody (monitorovací stanice, mobilní analytika, klasické laboratoře).

Sledování kontaminace potravin

• cizorodé látky - aditivní látky a kontaminující látky (anorganické, organické),
• kontaminace mikroorganismy,
• přirozeně se vyskytující toxické látky,
• způsoby měření.

Předměty běžného užívání a riziko kontaminace látkami v nich obsaženými

• výrobky přicházející do styku s potravinami a pokrmy,
• výrobky přicházející do styku s vodou a na úpravu vody,
• kosmetické prostředky,
• hračky a výrobky pro děti.
  

Sledování znečištění půdy (bazální monitoring půd, monitoring atmosférické depozice, kontrola kalů z čistíren odpadních vod).

Biologické expoziční testy

• příklady osudu škodlivin v organismu,
• příklady expozičních testů pro některé látky,
• poškození genofondu,
• fyzikální faktory (hluk, vibrace, elektromagnetická pole, ionizující záření, mikroklimatické podmínky (teplota vzduchu, vlhkost vzduchu, proudění vzduchu).

Ekotoxikologie

• princip vědní disciplíny, propojení s ekologií, toxikologií a environmentální chemií,
• koncept ekotoxikologie – princip ekotoxikologických výzkumů,
• retrospektivní a prospektivní studie,  úrovně studia systémů,
• experimentální stanovení ekotoxicity (laboratorní testy, laboratorní mikrokosmy, terénní mezokosmy).

Ekotesty

• dělení podle doby expozice, podle ekosystémů, podle endpointů,
• standardní a alternativní testy (charakteristika, výhody a nevýhody, přehled organizací zabývající se legislativou na národní a mezinárodní úrovni),
• biotesty (výběr vhodného biologického systému, vlastnosti standardního organismu, abiotické faktory experimentu).

Praktické realizace biotestů

• akvatické a terestrické prostředí (vývoj, společné parametry a specifičnost, testy na rozhraní prostředí),
• přehled testů s producenty (klasické a alternativní – suchozemské, vodní prostředí).
• testy s konzumenty (klasické a alternativní - suchozemské, vodní prostředí),
• testy s destruenty (klasické a alternativní – suchozemské, vodní prostředí),
• využití biotestů při běžném stanovení ekotoxicity (čisté chemické látky či směsi – „nové“ či prioritní polutanty, REACH, aplikace testů ve vyhláškách a normách),
• předpovědi environmentálně významných parametrů látek (SAR, QSAR, biokoncentrace, bioakumulace, předpověď biodegradability, rychlost degradace).

Biological early-warning systems

• spojitost a rozdílnost s „akutními testy toxicity“, využítí, dělení a modelové organismy, endpointy),
• využití biomarkerů pro hodnocení toxického zatížení prostředí (význam a trendy, biomarkery expozice a biomarkery účinku,
• stanovení rizika toxicity (rozpoznání, stanovení závislosti dávky a odpovědi, odhad expozice, charakterizace rizika).

 Konkrétní příklady výskytu farmaceuticky významných látek v prostředí

• metody analýz jednotlivých zásobníků a modelování osudu v ekosystému,
• hodnocení ekotoxicity.

• Bardoděj Z. a kol.: Expoziční testy v průmyslové toxikologii, Praha, Avicenum 1980.
• Pavlíček Z., Číhalík J.: Chemie a životní prostředí, Praha, SPN 1984.
• Kraják V.: Monitorování životního prostředí. Hradec Králové 2000, k dispozici na katedře a na webu.