Stárnutí a sluch

Stanislav Ďoubal

GERONTOLOGICKÉ PRACOVIŠTĚ
Katedra biofyziky a fyzikální chemie, Farmaceutická fakulta UK v Hradci Králové

Sluch je našim druhým nejdůležitějším smyslem. Nejvíce informací o okolním světě získáváme zrakem. Sluch je z tohoto hlediska hned na druhém místě. Významu sluchu pro náš život je veliký, bohužel se schopnost slyšení s postupujícím věkem zhoršuje. Změny schopnosti slyšet přicházejí nenápadně, ale jsou velmi nepříjemné. Zpravidla totiž dochází k tomu, že ve vyšším věku začínáme špatně rozumět: vnímáme hluk, ale nerozumíme slovům. Stárnoucí člověk je ve velmi nepříjemné situaci, hluk, který vnímá, ho znervozňuje a navíc špatně rozumí. Tato kombinace vede k neurózám a mnohdy přispívá ke společenské izolaci starších lidí. Na rozdíl od zraku, kde snížení akomodačních schopností oční čočky lze poměrně pohodlně kompenzovat vhodnými brýlemi, je v případě sluchu použítí pomůcek (sluchadel) komplikovanější a klade značné nároky na jejich kvalitu a seřízení.

Abychom pochopili, k čemu dochází v případě zhoršování sluchu s věkem, je třeba nejprve popsat, jak funguje náš sluchový orgán. Nejprve však pár slov o zvuku. Zvuk, který vnímáme, jsou ve své podstatě velmi rychlé vibrace vzduchu. Tak například vysoké tóny jsou vibrace o frekvenci kolem 10 000 kmitů za vteřinu. Velmi vysoké tóny mají frekvence ještě vyšší. Mladý člověk je schopen vnímat zvuky až do 20 000 kmitů za vteřinu. Hluboké tóny mají frekvenci kmitů mnohem nižší. Práh vnímání nzkých tónů leží mezi 10 a 100 kmitů za vteřinu. Složitější zvuky jako je řeč či hudbu, je si možno představit jako složité kombinace různě vysokých tónů.

Během stárnutí se snižuje především schopnost vnímat vysoké tóny. Schopnost vnímat nízké frekvence je postižena méně. A tak stárnoucí člověk vnímá ze všech zvuků, které obsahuje mluvené slovo, jen ty, co mají nižší frekvence. Avšak k porozumění jsou právě důležité vyšší frekvence . Poklesne-li tedy schopnost vnímat vysoké tóny pod jistou mez, vnímáme řeč jen jako hluk, ale nerozumíme slovům. Pouhé zesílení nemusí znamenat zlepšení. Naopak může situaci i zhoršit v tom smyslu, že se srozumitelnost nezlepší, ale zvýší se pocit hluku. Proč k tomuto jevu dochází? Funkce ucha je následující: Boltec a vnější zvukovod soustřeďují zvuk na bubínek, který je vstupní branou středního ucha. Ve středním uchu se vibrace zvuku převádějí na kmity tekutiny ve vnitřním uchu. Tekutina ve vnitřním uchu se vlivem zvuku "rozvlní" a dráždí vlasové buňky, které jsou umístěny na blance, která prochází zhruba podél osy vnitřního ucha. Tyto vlasové buňky převádějí vibrace na malé elektrické změny v nervových vláknech sluchového nervu. Elektrické impulsy pak putují do mozku, a jsou vnímány jako subjektivní zvukový vjem.

Procesů, které doprovázejí stárnutí ucha, je celá řada. Nejdůležitější jsou následující: změny v pružnosti a tuhosti všech součástí ucha a dále změny ve schopnosti nervových vláken vést elektrické impulsy. U normálního zdravého, ale stárnoucího ucha to jsou právě změny pružnosti a tuhosti jednotlivých částí středního a vnitřního ucha, které se projevují nejdříve. Výsledek těchto mechanických změn je, že zejména rychlé vibrace procházejí uchem čím dále obtížněji. Jinými slovy, ucho přestává vnímat vysoké tóny.